Popis nálezového stavu

Model:                   Wanderer 1 SP

Rok výroby:          1943

Číslo rámu:            124 523

Číslo motoru:        736 977

Odlišnosti: řazení bovdenem na řidítkách, kulatá skříňka na nářadí, jednoduchý nosič zavazedel, jednoduché ložení zadního kola bez napínacích pák.  

Všechny díly jsou silně postižené korozí. Nejhůře jsou na tom „uši v dolní části předního blatníku které je třeba vyměnit a kastlík na nářadí který je třeba částečně vyvařit. Všechny chromy jsou po smrti stejně jako všechny gumové díly a tlumič výfuku. Chybí oba kryty řetězů a rukojeť plynu. Jinak se zdá celý Wandík kompletní.  Všechna ložiska a ložiskové misky jsou použitelná a nevykazují neopravitelná poškození. Výjimkou je šlapací střed který nemá vůbec žádná ložiska a hlavové složení které je vydřené. Milým překvapením je stav odpružení přední vidlice který nevykazuje vůbec žádné vůle. V nádrži šplouchá zbytek paliva čtvrt století starého – olej po odpaření benzínu perfektně zakonzervoval vnitřek nádrže který nevykazuje žádnou korozi a jeví se jako pozinkovaný. Po demontáži hlavy nás mile překvapil stav válce který díky tomu, že jsme jej před čtvrt stoletím při ukládání stroje na půdu prostříkali konkorem. Pozitivní se také jeví absence jeho opotřebení od pístních kroužků, uvidíme více po přeměření při demontáži motoru.

První co nás udivilo bylo, že přestože byl celý stroj korozí celý zkorodovaný a téměř bez barvy, přesto jsme mohli všechny spoje i po více než šedesáti pěti letech rozebírat bez použití násilí. Překvapilo nás také provedení nosiče který jsme nezaznamenali na žádném z dochovaných Wandererů. Jedná se pravděpodobně o dodávku z továrny neboť v zadním blatníku jsme nenašli žádné jiné otvory pro uchycení běžně používaných nosičů, ale pouze vyztužené otvory přesně pasující pro tento náš typ.  Další překvapení nás čekalo při zjišťování původní barvy. Zbytky barev totiž signalizovaly že byl celý Wandík přetřený štětkou na jednolitou zelenou barvu. Pečlivou preparací zbytků barev jsme zjistili šokující odhalení. Původní lakování dílů bylo ve třech barevných provedeních. Rám a přední vidlice bylo v černém provedení které bylo na Wandererech používáno. Nádrž, blatníky, nosič, pouzdro na nářadí a zadní kolo byly v zeleném provedení. Přední kolo vč. náby bylo červené – používání této barvy na Wandících se nám nepodařilo dohledat. Výrobní čísla motoru i rámu jsou vyšší než jsou v dostupných dokumentacích uváděny jako poslední. Vezmeme li v úvahu rok výroby kterým je 1943, výše uvedenou nesourodost původních barev a použití dílů které se běžně na tento model nedodávali (pouzdro na nářadí a typ nosiče)  dá se vcelku předpokládat že se jedná o jeden z posledních vyrobených kusů, který byl sestaven z „vymetených“ dílů ze skladů a posléze byl upraven na jednotnou barvu. Wandíka jsme kupovali od původního majitele za hlubokého komunismu a nepředpokládáme, že by jej sestavoval z dílů. 

Abychom předešli množícím se dotazům a polemikám ohledně některých nestandardních dílů nacházejících na našem Wandíkovi připravili jsme stručný souhrn kam jsme v našem bádání ohledně nich dorazili my. 

Řazení :

 nejčastěji řazení dáváte původ že pochází z Phanomenu BOB. Dobové prospekty a firemní stránky však uvádějí,  že toto motokolo se vyrábělo s řazením na nádrži téměř totožným jako Wandíci Viz:

https://www.histo-tech.de/index.php?menuid=44           

https://galerii.tsiklitall.org/displayimage.php?album=66&pos=5

https://www.oldtimertreffen-strahwalde.de/forum/viewtopic.php?f=6&t=17&start=20

Pátráním jsme zjistili že bylo řazení na řídítkách dodáváno Sachsem jako volitelná výbava ( obsahuje i logo Fichtel & Sachs). Nejedná se tak o nějakou specialitu Phanomenu, ale jedná se jeden ze dvou způsobů řazení dodávaných samotnou továrnou Sachs.

Při pátrání které vlastně měl řazení náš Wandík při opouštění továrny jsme neobjevili jediný pozůstatek řazení na nádrži, ani matice pro kulisu na nádrži, ani úchyt pro kloub táhla pod nádrží. Připouštíme že mohl mít řazení na nádrži, není po něm však jakýkoliv pozůstatek. Nicméně je zde analogie s právě zmiňovaným Phanomenem BOB který na dobových prospektech řazení na řidítkách také nemmá.

Zadní nosič:

na první pohled se jedná o podobný nosič jako Phanomen, při bližším prozkoumání objevíte že náš je robustnější, má jinak tvarované držáky  což vynikne zejména v jejich spojení s vlastním nosičem. Dále je rozdílná výška bočního okraje nosiče kdy BOB jej ná stejně vysoký po celém obvodu. Viz detail našeho oproti tomu BOB pana Milana Ježíka poř. BOB dobový prospekt. K závěru že byl držák dodáván v továrně nás dovedly výztuhy v zadním blatníku kterými byly zpevněny otvory pro nosič.Byly nabodovány před základovým lakem a samotné otvory jsou v jiných místech než otvory pro klasický nosič typu 1 SP. 

Kastlík na nářadí: 

naše první reakce byla že tam nepatří, pak jsme si ale položili otázku co vedlo německého dělníka sešněrovaného pověstnou německou akurátností k tomu, aby umístil výrobní štítek na jiné místo než se běžně dávaly. Normálně je štítek u uložení sedlovky buď na vodorovné nebo svislé trubce rámu – tedy v místech kde my máme uchycený zmiňovaný kastlík. Náš Wandík má ale štítek vepředu pod nádrží mezi úchytem motoru a hlavou řízení. Po jeho demontáži se pod ním objevil originální černý lak. Po opískování jsme na obvyklých místech upevnění štítku nenašli otvory po nýtech. Samotný kastlík má prolis pro šroub odlitku uložení sedlové trubky, prolis byl bohužel natolik zkorodovaný (stojí v něm totiž voda) že se nepodařilo zjistit zda byl lisovaný strojně nebo byl dodělávaný dodatečně. Pokud byl nosič dodávaný v továrně, musela také zajistit uložení nářadí které by jinak nebylo kam dát. Jen pro informaci naprosto stejný kastlík měl také Adler.

Držák reflektoru a reflektor:

držák reflektoru se zdá být z větší části totožný s držákem Phanomenu, má však poloviční spodní část. Světlo se nám nepodařilo dohledat zda je původní. Dobové prospekty však uvádějí že byl model 1 SP vybaven dvouvláknovou žárovkou a přepínáním světla. Jako doplňková výbava byla uváděna možnost napájení parkovací žárovky z pouzdra na baterie k čemuž musí být světlo vybaveno přepínačem. Náš světlomet uvedený přepínač má, na druhou stranu byl lak na něm až v příliš dobrém stavu což by ukazovalo na novější výrobek. veškerá elektroinstalace našeho Wandíka je provedena stejným typem a barvou opředeného kabelu vč. vnitřních rozvodů světlometu. V této záležitosti budeme pátrat dále.

Celkově se domníváme, že je možné aby byl sestavoven z náhradních dílů, neboť je třeba si uvědomit dobu jeho vzniku. Poslední uváděné výrobní čísla Wandererů jsou z roku 1942. Žádný z nám dostupných podkladů neuvádí že by se v následujícím roce ještě vyráběly. Náš vznikl v roce 1943, tedy v období kdy již pravidelně probíhalo spojenecké bombardování průmyslových podniků a projevoval se nedostatek jakéhokoliv materiálu. Veškerý průmysl  byl  zaměřen na válečnou výrobu a motokola, která byla vojensky nevyužitelná, jistojistě neměla priority v dodávkách surovin.

Pokud bychom rozpracovávali teorii že byl Wandík sestavován později z několika jiných strojů, což je také možné, je třeba si zodpovědět základní otázky. Jaká je pravděpodobnost že se najde rám vyrobený v roce 1943 a k němu motor vyrobený také v roce 1943? Tedy v letech kdy již končí záznamy o výrobě jak motorů Sachs SM32 tak Wandererů všech typů. Pokud byl rám a motor pohromadě, proč by pak stroj někdo rozebral a potřeboval z něj jen zadní nosič a nádrž s řazením když motor byl funkční? ( motor má naprosto neopotřebované původní šrouby, lehké opotřebení mají pouze šrouby víka spojky). Jenom puntičkář by při výměně řazení měnil i nádrž a úchyty nádrže na rámu.

Rádi bychom měli našeho Wandíka ve stavu v jakém opustil brány továrny. Co je ale původní stav? Ten který měly jeho bráchové po dobu deseti let výroby? Nebo ten kdy je vlastně odpadem při čištění skladů? Budeme pátrat dále a rádi se s vámi o zjištění podělíme.